Penzion Zámek Drahonice

Na stejném místě stála od 14. století tvrz, později byla přestavěna na zámeček. Zámecký areál z 2. poloviny 18. století vznikl po zboření původních staveb. Stávající zámek je v podstatě panským domem, na severovýchodní straně rozlehlého dvoukřídlého hospodářského dvora.

Obytné stavení má střední budovu s vjezdem do dvora s barokním portálem (dat.1923-novodobá úprava) a dvě souběžná křídla s hlavní budovou. Pravé, SZ křídlo z vnější strany pravoúhle ustupuje. Venkovní fasády jsou prosté, okna bez ostění, portál bez tektoniky. Dříve však podle obrazových pramenů byla fasáda zdobena reliéfy. Areál zahrnuje zámek, stáje, chlévy, špýchar, stodolu a nádvoří.

Popis památkové hodnoty

Nemovitost odpovídá pojetí kulturní památky podle § 2 a 42 zákona č. 20/1987 Sb. o státní památkové péči. Památková ochrana se vztahuje na část areálu dle rozpisu reidentifikace. Zámek tvoří dominantu v urbanistické kompozici sídla.

Dochovaná je půdorysná stopa areálu, klenební systémy, historické vertikální konstrukce, interiér špýcharu. Jde o příklad pozdně barokní obytné budovy rozsáhlého hospodářského dvorce. Památková ochrana se vztahuje i na postavení areálu v urbanistické skladbě sídla.

"Dle výňatků z knížecích archivů mívali páni na Drahonicích ve svém znaku "střelu" a byli spřízněni s pány ze Strakonic, z Kremže a s pány Bavory z Bavorova. Roku 1374 stvrdil Onšo z Wihlavy, že Vyšehradský probošt Jan prodal bratřím Jarošovi a Rackovi ze Štěknů vesnice Drahonice a Sivkovice. Roku 1409 a 1419 jmenuje se v službě Rožmberské Račko Ondraž (Racek Ondráč) z Drahonic, purkrabí na Hluboké. V roce 1427 uvádějí se bratří Jan a Racek na Drahonicích. Roku 1443 až 1447 patřily Drahonice Jaroši z Drahonic, jenž na tvrzi Božejovicích sídlil a který se za nepokojů, jaké v zemi za Jiřího z Poděbrad panovaly, pálením a loupeží vyznamenával. Jaroš z Drahonic byl na počátku válek husitských ve službě u pana Oldřicha z Rožmberka, později po roce 1420 od tohoto odešel a na Bechyni a Riesenburce sloužil.

Později vystavěl si tvrz v Božejovicích, kde ale nějakým způsobem nepochodil s velkopřevorem Strakonickým Václavem z Michalovic, kterého Jaroš nepřestával opilcem naříkati a všude rozhlašoval, že se zrádným křížem chodí, aby pro jeho špatné skutky čert k němu přístupu neměl apod. Takové nařčení mělo za následek, že velkopřevor Strakonický společně s Ulrichem z Rožmberka tvrz Božejovickou r. 1443 obléhal a dobýval. Jaroš z Drahonic, nemoha se v ní déle udržeti, ji zapálil a do Vodňan uprchl, kde ochrany došel a přidal se ku straně Táborské. Velkopřevor zbořil tvrz úplně, při čemž nalezl tam přístroje ku ražení falešných mincí uherských, zlatých, míšenských, grošů, trojníků vídeňských aj. Falšování mincí Jarošem z Drahonic nyní velkopřevor po celé zemi rozhlašovati dal.

Obvinění to ale Jaroš na se připustiti nechtěl, ale spíše velkopřevora obviňoval. Roku 1445 uzavřen konečně mezi Ulrichem z Rožmberka a Jarošem z Drahonic mír. Jaroš z Drahonic musel zemříti asi kolem roku 1449, neboť téhož roku paní Kateřina, vdova po něm znova vystavenou tvrz Božejovickou, kterou pan Oldřich z Rožmberka opět rozbořil, prodala Předborovi z Radejšína. Tento tvrz znova vystavěl, pevnými baštami obehnal a jako jeho předchůdce po celém okolí loupil a pálil.

Napotom přešly Božejovice v majetek pánů z Mladějovic, poté Mikuláši Divišovi Radkovci z Mírovic na Drahonicích. Po letech pak koupil Drahonice kníže Ferdinand ze Schwarzenbergů."